Aster – Trvalka sezóny 2013

Aster – Trvalka sezóny 2013 hlavní obrázek
Podzimní záhon

Záhon podzimních aster v kombinaci s třapatkou (Rudbeckia), sadcem (Eupatorium) a okrasnými trávami.

Co by bylo babí léto v zahradě bez podzimních aster? Tento obsáhlý rod čítající přes 600 druhů si své ocenění Trvalky sezóny 2013 zaslouží zcela právem. Na sklonku léta, kdy zahradníci uklízí skleníky před zimou, pomalu připravují záhony k zimnímu spánku a mohlo by se snad zdát, že trvalková sezóna je u konce; hvězdnice hrdě kvetou nesčetnými masami květů dávajíc najevo, že i konec zahradnické sezóny může být velkolepý a barevný.

Podzimní astry zdobívaly české zahrady již dávno, naše domácí Aster amellus se už v 17. století pěstovala jako léčivá rostlina. V roce 1687 byly poprvé do Evropy dovezeny americké astry Symphyotrichum novi-belgii a Symphyotrichum novae-angliae, v roce 1758 pak i Symphyotrichum laeve, která hrála roli při šlechtění S. novi-belgii. Hvězdnice z Indie, Číny a Japonska se k nám dostávaly až v průběhu 19. stol. První trvalková školka specializovaná na produkci a šlechtění aster byla založena entuziastickým zahradníkem Ernestem Ballardem (dodnes jeho příjmení nese řada kultivarů) v roce 1906 v anglickém Colwallu a díky nadšeným nástupcům (Percy a Paul Picton) zde vyrostla největší sbírka podzimních aster na světě (viz. foto).

Různé druhy hvězdnic

Různé druhy hvězdnic pohromadě: A. amellus 'Vanity' a A. ageratoides 'Stardust', A. dumosus 'Jenny'.

Astry patřily mezi stálice i v českých rabátkách již koncem 19. století. Později však byly vytlačeny okázalejšími letničkami a zůstalo po nich jen svědectví v podobě zplanělých jedinců, píše Vaněk (1925). V dnešní době patří mezi nejoblíbenější druhy S. novae-anglie (hvězdnice novoanglická), S. novi-belgii (hvězdnice virginská) a také pěstitelská skupina Dumosus Group (skupina nízkých kultivarů S. novi-belgii), která je často uváděna jako samostatný druh Symphyotrichum dumosum. Úspěšně si cestu do našich zahrad hledají i v západní Evropě již běžně používané druhy Symphyotrichum cordifolium, Symphyotrichum lateriflorum, Aster pyrenaeus, Symphyotrichum pringlei či Symphyotrichum ericoides a další.

Nedávné změny v latinském názvosloví aster

Aster Praire Purple

Aster 'Praire Purple' s okrasnými trávami a odkvétajícím sadcem (Eupatorium).

Celý koncept rodu Aster je, z hlediska vědeckého názvosloví, odvozen od naší domácí Aster amellus. V roce 1994 celosvětově prováděná studie struktury chromozómů hvězdnic naznačila, že euroasijské druhy se výrazně liší od těch severoamerických, které mají blíže k rodům Solidago, Erigeron a dalším. Navíc bylo prokázáno, že evoluce severoamerických druhý byla nezávislá na astrách ze Starého světa. Rod Aster byl zredukován na zhruba 180 euroasijských druhů, mezi nimiž zůstaly A. amellus, A. ageratoides, A. tataricus, A. pyrenaeus či A. thomsonii.

Všechny druhy hvězdnic ze Severní Ameriky byly rozděleny mezi různé evoluční linie, až na jedinou výjimku, která zůstala v rodu Aster – Aster alpinus.

Symphyotrichum: S. novae-angliae, S. novi-belgii, S. dumosum, S. lateriflorum, S. laeve, S. ericoides či S. cordifolium a dalších asi 83 druhů.
Eurybia: E. divaricata, E. macrophylla a dalších asi 25 druhů.
Solidago: S. ptarmicoides.
Doellingeria: D. umbellata.

Sdílet příspěvek
FacebookPinterestGoogle+TwitterShare

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*