Okolo 40 druhů tohoto rodu pochází ze strání a skal Severní Ameriky, avšak jen zřídka je lze nalézt v zahradách, kde hrají prim kultivary, kterých je dnes přes 400 a stále přibývají nové.
Kultivary rodu Heuchera mohou mít poměrně odlišné nároky na světlo i půdu – dost záleží na druzích, ze kterých byly odvozeny, což často není úplně lehké dohledat. Obecně by se dalo shrnout, že potřebuje dobře propustnou půdu, lehkou půdu s příměsí písku, bohatou na humus. Nejlépe se dlužichám daří v lehkém polostínu či na slunci s přistíněním zejména během nejparnější části dne, na plném slunci může docházet k popálení listů. Stínomilnější jsou kultivary s příměsí H. villosa, více slunce naopak snášejí dlužichy s nápadnými karmínovými květy, které značí příbuznost H. sanguinea. Kultivary se zkadeřenými listy mají rády více vlhka.
Některé dlužichy mají tendenci vytvářet jakýsi „kmínek“, který odspodu vyholuje, dřevnatí a rostliny nevypadají dobře. Tomu lze předejít seříznutím brzy na jaře, rostliny poté obrazí a nasadí nové, pěkně vybarvené listy. Hodí se jako obruba polostinného záhonu či podsadba na okapové linii stromů či keřů.
'Apricot' byla do světa vypuštěna teprve v roce 2013 na Chelsea Flower Show v Londýně. Kultivar byl vyšlechtěný ve Francii známým šlechtitelem Thierrym Delabroyem, který kromě mnoha dalších vyšlechtil i velmi známý kultivar dlužichy 'Caramel'. 'Apricot' se řadí do série kultivarů, které se zaměřují na bohatá, barevně výrazná a dlouhotrvající květenství na rozdíl od předešlých šlechtitelských cílů, které byly spíše směrovány na široké spektrum barvy listů. 'Apricot' vytváří kompaktní trs oranžovorůžových až karamelových, později do hněda zbarvených listů, nad nimiž se od května tyčí korálově růžová květenství.
