Okolo 40 druhů tohoto rodu pochází ze strání a skal Severní Ameriky, avšak jen zřídka je lze nalézt v zahradách, kde hrají prim kultivary, kterých je dnes přes 400 a stále přibývají nové.
Kultivary rodu Heuchera mohou mít poměrně odlišné nároky na světlo i půdu – dost záleží na druzích, ze kterých byly odvozeny, což často není úplně lehké dohledat. Obecně by se dalo shrnout, že potřebuje dobře propustnou půdu, lehkou půdu s příměsí písku, bohatou na humus. Nejlépe se dlužichám daří v lehkém polostínu či na slunci s přistíněním zejména během nejparnější části dne, na plném slunci může docházet k popálení listů. Stínomilnější jsou kultivary s příměsí H. villosa, více slunce naopak snášejí dlužichy s nápadnými karmínovými květy, které značí příbuznost H. sanguinea. Kultivary se zkadeřenými listy mají rády více vlhka.
Některé dlužichy mají tendenci vytvářet jakýsi „kmínek“, který odspodu vyholuje, dřevnatí a rostliny nevypadají dobře. Tomu lze předejít seříznutím brzy na jaře, rostliny poté obrazí a nasadí nové, pěkně vybarvené listy. Hodí se jako obruba polostinného záhonu či podsadba na okapové linii stromů či keřů.
'Binoche' vyniká svými matnými, tmavě purpurovými až černopurpurovými listy. Jejich jemné ochlupení dodává rostlině šedavý povlak a umocňuje matnost. Okraje listů jsou zkadeřené. Na fotografii jsou listy na okrajích popáleny sluncem (rezavé skvrnky). Z růžových poupat vykvétají ve výšce až 40 cm čistě bílé, drobné květy, které efektně kontrastují s tmavými listy. Na trh uvedena v roce 2010 belgickým šlechtitelem Dirkem Scheysem. Některými autory je 'Binoche' uváděn jako hybrid Heuchera villosa.
