Lunaria rediviva má svou domovinu ve většině střední Evropy, areál výskytu sahá až do jihovýchodní Evropy (Apeniny, Karpaty a Balkánský poloostrov). U nás se vyskytuje roztroušeně po celém území. Je řazena ke vzácnějším taxonům, které vyžadují další pozornost (C4a). Přirozeně se vyskytuje v nižších polohách ve stinných lesích na mírně vlhkých stanovištích, na sutích a v roklích podhorských lesů. Ve vyšších polohách je spíše druhem polostinným.
Měsíčnice vytrvalá vytváří keříčkovitý habitus s přímou lodyhou, která se v horní polovině větví a dosahuje výšky až 140 cm. Listy jsou hluboce srdčité, po obvodu výrazně nepravidelně zubaté, svěže zelené. Na vrcholu nesou lodyhy řídký hrozen drobných, téměř bílých, lehce nafialovělých květů, které sladce voní. Kvete od konce května do července. Dekorativní jsou i plody, protáhlé šešulky eliptického tvaru se špičatým zakončením. Zaschlé se používají do vazeb.
Lunaria rediviva nejlépe prosperuje v živné, mírně vlhké půdě v polostínu či ve stínu stromů i budov.
Semínka nebo listy měsíčnice se používali v léčitelství proti anglíně pectoris, arytmii či jako antiepileptikum.
