Helleborus × ericsmithii je zahradní kříženec Helleborus niger a hybridu Helleborus × sternii. Po čemeřici černé (H. niger) zdědil tento druh charakter růstu a velikost květů. Druhý rodič byl vyšlechtěn botanikem Frederickem Sternem v 50. letech zkřížením druhů Helleborus lividus z Mallorky a korsické Helleborus argutifolius. Oba druhy mají nižší mrazuvzdornost, kterou zdědil i druh Helleborus × ericsmithii. Obvykle se uvádí odolnost proti mrazům do -15°C. Kromě toho však tento druh zdědil (po H. lividus) i starorůžový nádech v květech a tmavě purpurové stonky.
Helleborus × ericsmithii se vyplatí pěstovat už jen pro její dekorativní listy. Jsou tmavě zelené, s špičatě zubatým okrajem (známka H. argutifolius), stříbrnošedým mramorování podél žilnatiny a jakýmsi leskle cínovým potahem. Velké květy měří i přes 10 cm v průměru a tyčí se vysoko nad trsem listů. Kvetou od února do dubna a vydrží kvést velmi dlouhou dobu.
Nejlépe prosperuje v humózní, na živiny bohaté, dobře propustné půdě v polostínu. Preferuje alespoň polovinu dne slunečního světla. Velmi dobře se této čemeřici daří v nádobách, jelikož nemá tak hustý a rozrůstající se kořenový systém jako ostatní druhy. Je sterilní, množí se jen dělením, které je poněkud obtížné a pomalé. Bohužel je poměrně krátkověká a jak již bylo zmíněno při velkých mrazech ne úplně odolná.
