Zima, za okny se prohání vítr a metá déšť se sněhem proti okenním tabulkám. V takových chvílích usedám ke krbu a otevírám složku se zahradami. Dnes se ve vzpomínkách vracím k prosluněné zahradě v srdci italského Toskánska jen pár kilometrů od překrásného, historického města Siena. Zahrada barokní vily Cetinale v sobě snoubí typickou barokní, ornamentální zahradu se stříhanými živými plůtky a zemědělskou krajinu, která je součástí zahrady stejně jako širokého okolí. Zahradou voní olivový háj i citronovníky podkreslené jemnými tóny levandule.
Původně zde stálo jen skromné obydlí obklopené farmářskými domky, když sem majitel Fabio Chigi pozval místního architekta Benedetta Giovannelliho, aby zpracoval plány na novou vilu. Stavba vily začala v roce 1651, ale byla zastavena poté, co se Chigi stal papežem Alexandrem VII. Jeho synovec Flavio zdědil rozestavěnou vilu v roce 1676 a zaměstnal architekta Carla Fontanu, žáka slavného Giana Lorenza Berniniho. Fontana přetvořil vilu do soudobého barokního stylu a navrhl zahradu.
V roce 1977 získal vilu Cetinale zdiskreditovaný, britský vikomt a vysoce postavený člen parlamentu, Antony Lambton, který musel kvůli pletkám s prostitutkami a konopím opustit britskou politickou scénu. Vilu Cetinale opravoval a restauroval po téměř 30 let, než v roce 2006 v Sieně zemřel. Dnes je vila nabízena k pronájmu pro soukromé akce a zahrady jsou otevřeny veřejnosti.
Zahradě vévodí výrazná primární osa začínající u gigantické sochy Herkula ztvárněné Giuseppem Mazzuolim, posazené níže pod vilou. Osa dále protíná citrusovou zahradu před vilou, vilu samotnou a pokračuje cypřišovou alejí (Cupressus sempervirens) skrz zahradu do strmého kopce v podobě „Scala Santa“ (Svatého schodiště) až k poustevně nazývané „Romitorio“.
Něco okolo 300 kamenných schodů, navržených Fontanou, stoupá do prudkého kopce a chtě nechtě Vás přiměje nasát atmosféru kouzelného italského venkova. Staré, rozpraskané kmeny olivovníků, bohatě plodící olivy, z nichž se vyrábí místní olivový olej. Do tlumených tónů sivozelených olivovníků jakoby malíř rozesel jasně zářivě červené květy vlčích máků. Blízkost místního venkova na Vás čiší ze všech stran. Po vyšplhání k pětipatrovému Romitoriu, které bylo obýváno mnichy až do 19. století, spatříte nejen celou zahradu a dlouhou barokní osu, ale bez nadsázky máte Toskánsko jako na dlani. Jeden se ani nediví, že tu mniši trávili celé dny přemítáním.
Na severní straně vily leží „Thebaid“, Svatý les, pojmenovaný podle pouště obklopující egyptské město Théby. Právě zde v Thebaidu se za Flavia Chigiho konaly sedmkrát po sobě prestižní koňské závody zvané Palio. Svatým lesem mezi opěrnými kamennými zídkami na sever od vily vede méně výrazná boční osa zakončená zvonicí. Procházkou mezi starými olivovníky a pestrou květnatou loukou objevíte schované busty, sochy či fresky na zdech vypovídající o někdejší movitosti sídla.
