Denivky (více o nich zde) mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Hlavní sezóna denivek je na přelomu června a července.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
'Atlas' kvete světle sírově žlutými květy se světlejším středním žebrem. Vyznačuje se bohatou násadou květů, které se otevírají v druhé polovině sezóny denivek. Kultivar 'Atlas' patří do skupiny tzv. pavoukovitých denivek (spider), které se vyznačují dlouhými a úzkými okvětními plátky. Literatura jej také řadí mezi tzv. stálezelené denivky, které zejména v mírnějších klimatech drží zelené listy i přes zimu. Byl vyšlechtěn Američanem Krausem již v roce 1952.
