Rod Hemerocallis čítá pouze okolo 20 druhů pocházejících z Číny, Japonska a Korei, kde rostou v lesích, na loukách i březích vodních toků. Původní druhy se vyjma Hemerocallis fulva téměř nepěstují, avšak různorodost zahradních kultivarů je obrovská – britská Royal Horticultural Society uvádí přes 50 tisíc registrovaných kultivarů.
Denivky mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Rané kultivary vykvétají v květnu, hlavní sezóna denivek je pak na přelomu června a července, pozdní dokvétají ještě v srpnu. Některé kultivary remontují v září a říjnu.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
