Denivky (více o nich zde) mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Hlavní sezóna denivek je na přelomu června a července.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
'Corky' vyniká zářivě žlutými, malými květy, které mají pouhých 7 cm v průměru, vnější tři okvětní plátky jsou na rubové straně bronzové až nahnědlé stejně jako poupata květů. Květní stonky jsou štíhlé, bronzové až hnědé a nesou květy vysoko nad trsem úzkých, svěže zelených, na zimu zatahujících listů. Kvete od poloviny července do srpna. Tento diploid má velmi přírodní, subtilní vzhled, díky němuž se hodí do neformálních výsadeb. 'Corky' je podobný kultivaru 'Golden Chimes', ale oproti němu je světleji žlutý (studenější odstín žluté). Ačkoli se jedná o starou, tradiční sortu (byla vyšlechtěna v roce 1959 Herbertem Fisherem), tento kultivar zůstává populární i dnes.
