Denivky (více o nich zde) mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Hlavní sezóna denivek je na přelomu června a července.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
'Rajah' je starý kultivar vyšlechtěný již v roce 1935 samotným „otcem“ moderní šlechtitelské éry denivek, Dr. Arlowem B. Stoutem. Dormantní listy zvyšují mrazuvzdornost tohoto kultivaru až do zóny Z3. Hnědooranžové květy s tmavším červenohnědým okem mají hvězdicovitý tvar díky úzkým okvětním plátkům. Květy mají prodlouženou dobu kvetení (nejméně 16 hodin) a kultivar navíc remontuje (opakuje kvetení).
