Denivky (více o nich zde) mají ztlustlé kořeny a hlíznatou bázi, ze které vyrůstá bohatý trs dlouhých, úzkých listů, které u některých kultivarů mohou být polostálezelené či stálezelené (oba typy jsou obvykle náchylnější na jarní mrazy a zahnívání). Z přízemních puků vyrůstají květní lodyhy zpravidla vysoko nad trs listů, na koncích jsou bohatě, krátce větvené a nesou až 40 květních pupenů. Pupeny rozkvétají postupně, což zajišťuje 2 až 3 týdenní dobu kvetení, jelikož každý květ vydrží kvést pouze jeden den. Hlavní sezóna denivek je na přelomu června a července.
Hemerocallis není na stanoviště příliš náročnou trvalkou, po etablování jsou její trsy velmi dlouhověké, naopak nemá ráda časté přesazování. Nejlépe se jí daří v humózní, dobře propustné půdě, která nevysychá. Preferuje plné slunce, ale snese i bloudivý stín, kde zpravidla méně kvete.
'Stella de Oro' vyniká svým kompaktním habitem, dosahuje pouhých 30 cm výšky. Ceněná je pro svou velmi dlouhou dobu a bohatost kvetení (některé zdroje uvádí až 400 květů na etablovaném trsu). Menší (7 cm široké), zářivě zlatožluté květy příjemně voní. Začíná kvést začátkem července. Výborně se dá pěstovat v nádobách a mnohými autory je považována za jednu z nejlepších denivek vůbec. Její výjimečnost byla vyznamenána několika americkými oceněními zejména od American Hemerocallis Society v 80. letech. 'Stella de Oro' je diploidní kultivar s listy zatahujícími na zimu. Vyšlechtil Jablonski již v roce 1975.
