Molinia caerulea je domácí trvalkou téměř celé Evropy až po Kavkaz a zplanělá byla nalezena i v Severní Americe. V přírodě roste na mnoha rozličných stanovištích od bažin, přes pastviny či horské svahy po relativně suchá vřesoviště. Adaptabilnosti a spolehlivosti bezkolence lze výborně využít na různých místech v zahradě. Miluje však otevřené, slunné plochy a výjimečně snese i krátkodobý polostín.
Molinia caerulea vytváří kompaktní trsy úzkých, na zimu odumírajících, zelených listů. Ukotvena je hustým svazkem houževnatých kořenů. Listy se na podzim barví do zlatých až oranžových odstínů. Koncem léta vykvétají na dlouhých, obloukovitě se sklánějících stoncích řídké klasy zelenobéžových kvítků s téměř černými tyčinkami.
Bezkolence v zahradě nejlépe vyniknou v záři zapadajícího slunce, které na podzim zvýrazní jejich zlatavé květenství a listy. Jejich úzké jemné listy vypadají dobře v trvalkovém záhonu mezi robustnějšími trvalkami. Listy sestřihávejte až na jaře, slouží jako ochrana trsu před zatékáním vody a vyhníváním trsu. Listy a stonky bezkolence často přes zimu poléhají (nevydrží vzpřímené až do jara) vlivem nepřízně počasí.
subsp. caerulea má nižší a kompaktnější habitus než druhý poddruh subsp. arundinacea. Obvykle dorůstá méně než 120 cm. V posledních letech botanikové zjistili, že odchylka v habitu pramení spíše ze stanovištních podmínek (subsp. arundinacea roste na vlhčích a živnějších půdách v přírodě), a proto se přestává rozlišování na subspecie používat.
'Moorhexe' vyniká svým štíhlým, silně vertikálním habitem. Listy vyrůstají vzpřímeně v úzkém trsu. Hustá květenství jsou štíhlá, zelenopurpurová až černavá, na podzim se pak barví do slámově zlaté. Dosahuje výšky maximálně 90 cm.
