Narcissus je jedna z nejpopulárnějších zahradních cibulovin vůbec. Okolo 26 popsaných druhů narcisů pochází převážně ze západní oblasti Středozemního moře, některé druhy zasahují až do střední Evropy nebo naopak severní Afriky. Většina kvete v průběhu jara, některé kultivary však kvetou již koncem zimy.
Narcisy nejvíce ocení hlubokou, hlinitou, vlhkou, avšak dobře propustnou půdu. Půda, která je spíše vysýchavá přes léto může být velkou výhodou pro narcisy, avšak není tak nezbytná jako pro tulipány. Nedoporučuje se hnojit čerstvým hnojem, naopak vhodné je použít hnojivo se základem vápníku a fosforu, například kostní moučku. Nejvhodnější čas na sázení cibulí je v září, nejpozději však v polovině října. Listy žloutnou a zatahují počátkem až v polovině června a do té doby by neměli být ostříhány, jelikož to vysiluje cibule.
Skupina 5: Triandrus hybridy zahrnuje kultivary odvozené od Narcissus triandrus. Společným znakem je jeden nebo více nících květů vyrůstajících na květním stonku. Korunní plátky jsou mírně otočené dozadu a parokunka má zpravidla kalichovitý tvar. Některé kultivary, stejně jako jejich rodič, vyžadují kyselou půdu.
'Hawera' se pyšní až 8-mi pastelově žlutými, nícími květy na jednom květním stonku a z cibule zpravidla vyrůstá více než jeden květní stonek. Kalichovitá pakorunka je lehce tmavší než korunní plátky, které jsou mírně stočené nazpět. Kvete později na jaře a květy slabě voní. Celkovým vzhledem hodně připomíná jednoho ze svých rodičů Narcissus triandrus (druhým je Narcissus jonquilla), ale liší se právě pastelově žlutými květy a mírně větším vzrůstem. Kultivar 'Hawera' dostal svůj název podle zálivu na Novém Zélandu, kde byl v roce 1938 vyšlechtěn. Nesnáší suché, vápenité půdy, ve kterých rychle upadá a úplně mizí. Naopak na kyselých půdách se bujně rozrůstá a je značně dlouhověký.
