Persicaria affinis pochází z Himálají od Afghánistánu po Nepál na východě, kde nejčastěji roste na skalnatých svazích či sutinách v nadmořských výškách 3000 až 4800 m. n. m.
Úzké, kopinaté až elipčité, kožovité listy, které se na podzim barví do rezavě hnědé, vytváří hustý porost široký až 1 metr. V průběhu léta rozkvétají na přímých stoncích úzká, klasovitá, až 7 cm dlouhá, světle růžová květenství, která postupně s odkvétáním přebarvují až do karmínově červené. Stonky dosahují výšky až 25 cm.
Persicaria affinis nejlépe prospívá v mělčí, dobře propustné půdě. Vyhovuje jí i mírně kyselá půda. Prosperuje zejména v polostínu, ale daří se jí poměrně dobře i na slunci za předpokladu vydatné zálivky. Po etablování na stanovišti snese krátká období sucha. Výborně se hodí jako půdokryvná trvalka, která efektivně potlačuje plevele. Dobře se kombinuje s trávami či na podzim kvetoucími cibulovinami.
