Po náročném pracovním týdnu a mlhavém, ospalém sobotním dopoledni konečně sedám k fotkám z minulého víkendu. Památkově chráněné panství Great Chalfield Manor už dlouho leželo na mém seznamu zahrad k navštívení, ale znáte to, není čas nebo zas nemají otevřeno, počasí nepřeje... V neděli odpoledne počasí také nijak nezářilo, ale začaly mne svrbět mé zahradnické cestovatelské nohy, a tak jsem vyrazila.
Panský dům z druhé poloviny 15. století leží v polích a pastvinách anglického venkova obklopen tradiční, památkově chráněnou zahradou, která byla navržena Alfredem Parsonsem a realizována mezi lety 1905 a 1912. Tehdejší majitel, Robert Fulller, v této době nechal také zrenovovat panské budovy, avšak již v roce 1943 přenechal celé panství charitativní organizaci National Trust, která jej zpřístupňuje veřejnosti. Potomci Roberta Fullera žijí v panství dodnes, starají se o něj a udržují i přilehlé zahrady.
Projíždím venkovskou, podzimní krajinou na kole, červené listí javorů již začíná opadávat, žluté duby už se přebarvují do světle hnědé a já si spílám, že na tak opěvovanou zahradu jsem přeci měla vyrazit v létě. "Co tam tak může teď být z těch slibovaných rozkvetlých záhonů? Pár aster, možná trávy...", pomyslím si. Hned vstup do zahrady mě ale rychle vyvede z omylu a naivně přemýšlejíc, že to je ten vrchol zahrady, strávím focením té modro-žluté nádhery snad půl hodiny.
V zahradě je živo, starší obdivují záhony a nadšeně diskutují o trvalkách, v trávě se batolí škvrně a z domku vystřihaného ze čtyř vzrostlých, hustých tisů se ozývá holčičí hlásek: "Tady budeme mít kuchyň, tady obývák, já uvařím a ty dojdeš jako ulovit ty ryby." V duchu se usmívám, nebo možná i navenek. Tahle zahrada totiž žije, návštěvníci jsou vítáni téměř jako hosté rodiny, která zde žije. Na jednom konci zahrady je malá zahradní stavba, jakýsi domek či pavilón, zvědavě nakouknu dovnitř s on je to zimní sklad na jablka a hrušky z ovocného sadu, který se nachází na spodní terase zahrady jež se svažuje k přírodnímu jezírku.
U zimního skladu na ovoce mě čeká další barevné překvapení, záhon anglických aster (Symphyotrichum novi-angliae). Ve stejných, růžovo-fialových barevných tónech se nese i dračíkový záhon s mixem letničkových šalvějí, který navazuje na terasu se studní za domem. V kamenné dlažbě se derou ven semenáčky divizny, rozrůstá se levandule a turan Karvinského (Erigeron karvinskianus). V čtveřici pravidelných záhonků kvetou růže, které dotváří atmosféru středověkého dvorku.
Skrz oblouk v tisové stěně procházím do další, pečlivě oddělené části zahrady. Jiný prostor, úplně jiný charakter a stále stejné kouzlo. Těžké, vínově červené, plné květy jiřin (Dahlia) se pohupují na vysokých stoncích u masivních dubových dveří do domu. Temně vínová barva se zrdcadlí v listech ruje vlasaté (Cotinus coggygria 'Royal Purple') a kultivaru laskavce krvavého (Amaranthus cruentus), které se rytmicky opakují v záhonu osázeném v podzimních barvách: oranžové květy jiřin (Dahlia) a ostálek (Zinnia) či lampiónkové plody mochyně židovské (Physalis alkekengi). Růžovopurpurové tóny záhonu dodává odkvétající sporýš (Verbena bonariensis) a růžové jiřiny. Za záhonem ve stájích čistí majitelka koním kopyta, zřejmě si byli užít projížďku podzimní krajinou. To vše jen završuje idylický obraz tohoto venkovského sídla.
Krása veliká !!!!
Opravdu moc pěkně píšete. Člověk si díky vašemu popisu zahrad připadá, jako by tam sám tak trochu byl. A také je dost překvapující, jak ty podzimní záhony pěkně vypadají. Ten s těmi astřičkami samozřejmě vede, ale ani ty ostatní nevypadají nějak „unaveně“, nejen květy, ale především i listy trvalek jsou úplně svěží.
Děkuji za poklonu. Přiznám se, že mě ta svěžest také zaskočila, ale je to asi dáno letošním počasím, které v Anglii v červenci bylo poměrně chladné a deštivé a pěkný podzim asi znamenal pro trvalky nový start.