Podzimní slunce v anglické prérii

Konec léta utekl jako voda a s ranní jinovatkou zjišťuji, že už i podzim se přehoupává do zimy. Posledních pár měsíců se u mě neslo ve znamení nového začátku, stěhování zpět do Čech a vřelého vítání českých maličkostí jako je obyčejný chleba či sbírání hub v Křivoklátských lesích. Je prostě fajn být zase doma.

Rozvířené vody se už trochu uklidnily, a tak vám přináším reportáž z konce léta, kdy jsem se (ještě v Anglii) vypravila na opěvovanou zahradu Sussex Prairies (angl. Prérie v Sussexu – hrabství v jižní Anglii). Majitelé Paul a Pauline McBrideovi zde přetvořili původní středně velkou farmu se skotem a ovcemi na trvalkovou oázu barev a textur. První jiskru a myšlenky na vytvoření prériové zahrady v nich zažehla pracovní zkušenost v Luxemburku, kde poznali zakladatele tzv. New wave (angl. Nové vlny), Pieta Oudolfa, od kterého, jak sami říkají, měli tu čest se mnohému přiučit. Plány na novou zahradu v přírodním stylu vznikaly po nocích, jelikož přes den se manželé museli věnovat chodu farmy po zesnulém otci.

Široké trvalkové záhony se stáčí v jedné velké spirále napříč protnuté výraznou osou okrasných trav. Rozvržení na mapě působí symetricky a uspořádaně, avšak procházka zahradou ve vás zanechá úplně opačný pocit rozevlátých, neformálních výsadeb. Mezi širokými pásy trvalkových záhonů se linou nízce sečené trávníky sloužící jako promenáda k obdivování záhonů i jako odpočinkové místo pro piknik. Velmi inovativní jsou navíc úzké, borkou vysypané cestičky v samotných záhonech, které vás vtáhnou do trvalkového opojení. Záhon tak můžete sledovat nejen z venčí jako obvykle, ale také zevnitř.

Dívat se přes vysoké okrasné trávy či jemná květenství žluťuch (Thalictrum sp.) ven na lidi procházející kolem je úplně jiný úhel pohledu. Navíc se ocitáte v bezprostřední blízkosti motýlů a jiných opylovačů, můžete zblízka obdivovat detaily květů a ocenit sílu přírody vedle dvoumetrového rdesna (Persicaria polymorpha), které jen z kořenů vyrostlo za jedinou sezónu.

Jen záhony samotné zabírají plochu přes 16 000 m², původní výsadby čítaly přes 30 000 rostlin, z nichž většinu se majitelé namnožili a vypěstovali sami. Spojuje je prérijní charakter a tlumené, pastelové barvy, avšak každý ze záhonů má svůj charakter – „vodní záhon“ zahrnuje tři na sebe navazující jezírka osázená vodními a pobřežními druhy. Dalším záhonům zase dominuje žlutá či fialová barva, nebo byly inspirovány americkými krajinářskými architekty Jamesem van Swedenem a Wolfgangem Oehmem.