Jardins de Balata – cesta korunami palem na Martiniku

Dnešní příspěvek o zahradě bude trochu jiný, protože ho nepíše obvyklá autorka, moje žena Terka. Jako manžel nadšené perenářky jsem si zvykl cestovat po zahradách, a nepřekvapilo mě, že jsme na jednu "museli" vyrazit i během našich líbánek v Karibiku. Terka stále slibovala, že o zahradě napíše, ale jednak nemá teď tolik času na psaní blogu (má plné ruce s výchovou malého zahradníka), a také si nebyla jistá, že tato exotická zahrada do blogu zapadne (protože nezná téměř žádnou tropickou květenu). Myslím si ale, že je trochu škoda o ní nenapsat, a tak píši tyto řádky...

Zahrada Jardins de Balata se nachází na Martiniku, zámořském departmentu Francie, v Karibiku, kde hlavní pěstované rostliny jsou banánovníky a cukrová třtina. Na klasické trvalky, kvůli kterým jezdíme rádi do zahrad, tu nenarazíte. Ale také je to místo, na které se člověk běžně nedostane, a proto si myslím, že si své místo na blogu najde.

Historie Jardin de Balata

Autorem zahrady je jistý Jean-Philippe Thoze, zahradní architekt a básník, který se v roce 1982 vrátil do kreolského domu svých rodičů, ve kterém vyrůstal v mládí a po dosažení dospělosti ho na čas opustil. Dům se nachází přibližně deset kilometrů od Fort-de-France, hlavního města Martiniku. Jean-Philippe Thoze do zahrady promítl svou sběratelskou vášeň pro rostliny. Jejich velká část byla dovezena z jeho různých cest po celém světě. Celkem dosahuje zahrada velikosti tří hektarů. V dnešní době se zde nachází více než 3 000 různých druhů rostlin, přičemž 300 z nich tvoří nejrůznější druhy palem. Dále zahrada obsahuje různé druhy toulitek (Anthurium), begónií (Begonia), helikónií (Heliconia), banánovníků (Musa) a bambusů.

Velmi zajímavou palmou je Pandanus sanderi (místně také Bakoua), kterou možná znáte jako pokojovku. Tady dorůstá obřích rozměrů, je velmi těžká a navíc má jen velmi mělký kořenový systém, proto ji podporují další kořeny vyrůstající z větví směrem k zemi. Kdysi zde byl celý les těchto palem, ale byly vyvráceny cyklónem Dean v roce 2007, toto je jeden ze 2 přeživších.

Za zmínku také stojí, že se zahrada umísťuje se v žebříčku 10 doporučených míst k návštěvě na Martiniku.

Zahrada se nachází na úpatí hor, což má vliv na její rozložení. Po vstupu do zahrady, kde vás mohou zaujmou kolibříci krmící se ze zvláštních krmítek ve tvaru listu, jsme se vydali po zpevněném chodníku, ze kterého postupně odbočovaly různé cestičky do zákoutí zahrady. Právě v nich se nacházely ty nejzajímavější rostliny. Oproti mírnému evropskému podnebí je zde mnohem vyšší teplota a také vlhkost, což má za následek větší růst ve všech ohledech. Květy některých rostlin byly opravdu uchvacující.

Součástí zahrady jsou jednak uměle vytvořené rybníčky, ve kterých jsou krásné a velké lekníny a také mokřady, ze kterých vyrůstaly mangrovníky. Místy byly porosty tak husté, že nebylo možné je projít a museli jsme jimi trochu prodírat. Podél keřů se objevují krásné květy Etlingera elatior, které se zejména v jihovýchodní Asii používají do jídel - k dušené rybě, při výrobě chilli omáčky nebo do salátů. Květy milují také kolibříci.

V posledních letech je u nás populární stavět stezky korunami stromů. V Jardins de Balata si takovou stezku můžete také užít s tím rozdílem, že zde je opravdu korunami stromů. Procházíte se přibližně 8 až 10 metrů nad zemí a výhled mimo zahradu je rázem mnohem lepší. Na fotografii níže vidíte pohled z koruny stromů směrem na západ. Když se dobře zadíváte, tak uvidíte v mlžném oparu Atlantský oceán.

Poslední částí zahrady je její řekněme nejvíce upravená část, která alespoň trochu připomíná zahrady z Evropy hlavně díky nakrátko střiženému a udržovanému trávníku, i když velmi často narušenému kmeny uřezaných palem. Raději je lepší nevědět, jak často se tento trávník musí (na takto pro sekačku špatně dostupných místech) sekat. Scenérii působivě doplňují kapradiny, které jsou ve vyšších polohách Martiniku běžně k vidění.