Když se potkají dva géniové…

Když se potkají dva géniové… hlavní obrázek

Do Bury Court mě táhla především první realizace Pieta Oudolfa na Britských ostrovech, soukromá zahrada školkaře a zahradníka Johna Coka ležící v mírně zvlněné, zemědělské krajině anglického hrabství Surrey. V polích, asi 2 km od nejbližší civilizace tu tato malá farma existovala již od 17. století a až do 80. let úspěšně produkovala chmel. V roce 1993 sem John Coke a Marina Christopher přestěhovali svou trvalkovou školku a pěstovali různé rarity trvalkového sortimentu až do roku 2002.

Bury Court_06

Velmi zajímavým a nevšedním prvkem je pergola se stěnami vystřihanými z hrušně vrbolisté (Pyrus salicifolia).

Při návštěvě Bury Court jsem měla to štěstí, že jsem Marinu potkala osobně. Z jejího vyprávění bylo znát, že s perenami strávila velkou část života a o každé ví, jako o malém děcku, co má nejraději. Obdivovala jsem entusiasmus s jakým se dokáže rozhořčit nad jedním kultivarem a téměř roztát nad jiným. Procházka zahradami Bury Court s ní byla jako divadelní drama. Jen tak meziřádky: její kniha Late Summer Flowers opravdu stojí za to, umí být stručná a adresná zároveň.

Bury Court_01

Oudolfova tvorba se již od počátků vyznačovala navrhováním vysokých trvalek k okraji chodníků. Evokuje to pocit divoké přírody, procházky loukou či prérií.

Bury Court_05

Harmonicky sladěné výsadby podél bývalé stodoly, která dnes hostí různé slavnosti a svatby. Závoje Stipa gigantea vlají nad nižším patrem trvalek Eryngium či Stipa tennuissima.

Tedy zpátky z zahradě Bury Court. V roce 1996 John pozval Pieta Oudolfa, kterého znal ze školkařské branže, aby mu navrhl zahradu, kde by mohl ukázat trvalky ze své školky v kompozicích a reálném použití. Dílko patří k Oudolfově rané tvorbě, a tak můžeme vidět v určitém smyslu konvenční pojetí centrální plochy trávníku, trvalkové záhony po obvodu zahrady kontrastující svou rozevlátostí s přísně střiženými tvary tisu (Taxus) či zimostrázu (Buxus). Určitou nevšednost lze pozorovat ve složení trvalkových záhonů a použití rostlin obecně. Piet s oblibou používá na okraj záhonu podél chodníku vysoké pereny jako například Miscanthus, Eupatorium či Monarda. Když se pak procházíte mezi záhony máte divoký pocit vzrostlé prérie. Velmi zajímavým prvkem je kruhová “pergola” porostlá precizně vystříhanou stěnou z Pyrus salicifolia (hrušeň vrbolistá).

Bury Court_03

“Trvalková louka” sestává z plochy bezkolence, vysázeného v jednom jediném kultivaru Molinia caerulea 'Poul Petersen'. Mezi kuličkami květenství česneku a jetele se trčí trvalkové mrakodrapy – Digitalis laevigata.

Digitalis laevigata

Digitalis laevigata

Jedním z nejúžasnějších prvků pro mě však byla Oudolfova “Deschampsia Meadow” (v překladu Metlicová louka). V centrální části zahrady vytvořil Oudolf prostor pro tzv. trvalkovou louku, která byla založena výsadbou matrice trav jednoho druhu Deschampsia caespitosa. Druh se ovšem v deštivém anglickém podnebí neosvědčil, trpěl uhníváním bází a musel být nahrazen dodnes prosperující Molinia caerulea 'Poul Petersen'. Při naší procházce si Marina Christopher nezapomněla do Oudolfa rýpnout: “Je geniální architekt, má skvělé nápady, ale o jeho ekologickém cítění velmi pochybuji.” Kouzlo trvalkové louky spočívá v nadýchaném polštáři jemných stébel Molinie, ze kterého náhodně, jakoby divoce trčí věžovitá květenství náprstníků (Digitalis laevigata) doplňovaná kuličkami česneku (Allium sphaerocephalon) a jetele červenavého (Trifolium rubens). Celá scéna je strukturálně, architektonicky velmi silná, ale zároveň působí jako docela blízká přírodě. A v tom je to kouzlo.

Bury Court Christopher Bradley-Hole

Uprostřed zahrady nevržené Christopherem Bradley-Holem stojí pergola z dubového dřeva zrcadlící se v mělké vodní nádržce.

Bury Court_08

Výsadbě dominují trávy, ale sem tam vykouknou květenství Kniphofií či se vznáší sytě rudá klubíčka Sanguisorby.

Úplně jiný svět vás pohltí v přední části usedlosti. Moře širokolistých trav, kde dominuje zelená barva a jako zázrakem se tu a tam objevuje květ Kniphofie či ve větru mezi trávami povlávají knoflíkovitá květenství Sanguisorby, obklopuje obdélníkové jezírko s klidnou, tmavou, reflektující hladinou a jednoduchých dřevěným sezením, kterým vitálně prorůstá Macleaya cordata. Lehce vyvýšené, čtvercové záhonky ještě umocňují pocit přerostlé vegetace. Přesně takový pocit, který si John Coke přál mít, pocit, který si přivezl ze svých cest transylvánskými loukami a severoamerickými prériemi. Design Christophera Bradley-Hola přináší sem na anglický venkov nádech cizích krajů a zároveň nabízí prostor pro meditaci, zamyšlení, reflexi. Řekla bych, že dobrý design se pozná podle toho, že se vám nechce dané místo opustit. Pro mě jedním z takových míst bylo Bury Court.

Sdílet příspěvek
FacebookPinterestGoogle+TwitterShare

6 Replies to “Když se potkají dva géniové…”

  1. Dobrý den, pokud v Anglii jsou ovocné stromy pro veřejnost jako novinka a funguje to tam, v Čechách je toto již přežitek, který je nutno změnit, vykácet a nasázet okrasné keře. Broumov, okres Náchod, sídliště Spořilov a kácení ovocných stromů, které byly pro všechny .

    • Barčo, realizaci v Broumově neznám, a tak nemohu hodnotit. Někdy mají nová řešení svá opodstatnění, často jimi bývá náročná údržba či stížnosti místních. Chápu Vaše rozčarování, ale bohužel nemohu soudit.

  2. Dobrý den. Udělala jste mi velkou radost. Mám moc ráda Pieta Oudolfa. Ta louka je prostě nádherná, znám jí jen z fotek v jeho knihách, mám jich několik, bohužel jen ty novější. Myslím, že jeho rostliny mají velkou perspektivu. Ráda bych u nás sehnala persicaria polymorpha či paeonia emodi a jiné. Velmi mě zajímají přírodní zahrady a použití trvalkových výsadeb na veřejných plochách. Mým snem jsou ekologicky nízkoúdržbové parky s použitím přírodních trvalek a různých jedlých rostlin, ovocných stromů a tak. To by byl ráj pro všechny! Zdravím!

    • Dobrý den Anno, děkuji za Váš komentář, je hezké vědět, že se můj článek někomu líbil. Také je mi dílo Pieta Oudolfa blízké, jeho práce nejen s trvalkami je dech beroucí. Při objíždění jeho projektů jsem však zjistila, že Oudolf vyniká také v chápání a projektování prostoru. Například jednotlivé “pokoje” ve Scampston Hall nesou každý velmi osobitý charakter, ale zároveň jsou úžasně propojené a návštěvníka si podávají z náručí do náručí… přemýšlím nad Vaším spojením “nízkoúdržbové parky s ovocnými stromy” a nevím, jestli to není protiklad. Ovocné stromy vyžadují poměrně hodně zásahů během roku, následně sklizeň, aby plody nehnily na zemi. Myšlenka spojení veřejného prostoru s ovocnými stromy mě osobně také láká, je ale zapotřebí navázat na tyto snahy místní komunitu, nadšený spolek nebo prostě pár lidí, které zaručí celoroční péči, na kterou ve veřejné správě nejsou peníze a někde možná ani kvalifikovaní pracovníci. Nese to sebou spoustu sociálních aspektů, ale to vše je asi na delší povídání. Podobný model tzv. “community orchards” funguje například v Anglii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*