Podzimní slunce v anglické prérii

Konec léta utekl jako voda a s ranní jinovatkou zjišťuji, že už i podzim se přehoupává do zimy. Posledních pár měsíců se u mě neslo ve znamení nového začátku, stěhování zpět do Čech a vřelého vítání českých maličkostí jako je obyčejný chleba či sbírání hub v Křivoklátských lesích. Je prostě fajn být zase doma.

V jemných pastelových barvách se odehrává záhon s kvetoucím rdesnem (Persicaria amplexicaulis 'Rosea'), sladce růžovými chomáčky krvavce (Sanguisorba 'Pink Brushes') a v pozadí opět rdesno, tentokrát teple červený kultivar 'Firedance'.

Rozvířené vody se už trochu uklidnily, a tak vám přináším reportáž z konce léta, kdy jsem se (ještě v Anglii) vypravila na opěvovanou zahradu Sussex Prairies (angl. Prérie v Sussexu – hrabství v jižní Anglii). Majitelé Paul a Pauline McBrideovi zde přetvořili původní středně velkou farmu se skotem a ovcemi na trvalkovou oázu barev a textur. První jiskru a myšlenky na vytvoření prériové zahrady v nich zažehla pracovní zkušenost v Luxemburku, kde poznali zakladatele tzv. New wave (angl. Nové vlny), Pieta Oudolfa, od kterého, jak sami říkají, měli tu čest se mnohému přiučit. Plány na novou zahradu v přírodním stylu vznikaly po nocích, jelikož přes den se manželé museli věnovat chodu farmy po zesnulém otci.

Pastelové barvy k záhonům ve stylu tzv. New wave (angl. Nová vlna) prostě patří. Eupatorium či Vernonia jsou pak jedny z hlavních představitelů této revoluce v použití trvalek.

Široké trvalkové záhony se stáčí v jedné velké spirále napříč protnuté výraznou osou okrasných trav. Rozvržení na mapě působí symetricky a uspořádaně, avšak procházka zahradou ve vás zanechá úplně opačný pocit rozevlátých, neformálních výsadeb. Mezi širokými pásy trvalkových záhonů se linou nízce sečené trávníky sloužící jako promenáda k obdivování záhonů i jako odpočinkové místo pro piknik. Velmi inovativní jsou navíc úzké, borkou vysypané cestičky v samotných záhonech, které vás vtáhnou do trvalkového opojení. Záhon tak můžete sledovat nejen z venčí jako obvykle, ale také zevnitř.

Pohled z útrob záhonu přes jemné rozevláté okrasné trávy a pastelově zbarvené trvalky.

Dívat se přes vysoké okrasné trávy či jemná květenství žluťuch (Thalictrum sp.) ven na lidi procházející kolem je úplně jiný úhel pohledu. Navíc se ocitáte v bezprostřední blízkosti motýlů a jiných opylovačů, můžete zblízka obdivovat detaily květů a ocenit sílu přírody vedle dvoumetrového rdesna (Persicaria polymorpha), které jen z kořenů vyrostlo za jedinou sezónu.

Úzké borkou vysypané cestičky nejsou v podzimních vzrostlých záhonech téměř vidět. Poskytují však kouzlo vnoření se do trvalkových výsadeb, které vás velmi rychle pohltí.

V kontrastu s výsadbami v blocích jsou pak místa s volně se přesévajícími a vtroušenými druhy, které rok od roku migrují záhonem.

Jen záhony samotné zabírají plochu přes 16 000 m², původní výsadby čítaly přes 30 000 rostlin, z nichž většinu se majitelé namnožili a vypěstovali sami. Spojuje je prérijní charakter a tlumené, pastelové barvy, avšak každý ze záhonů má svůj charakter – „vodní záhon“ zahrnuje tři na sebe navazující jezírka osázená vodními a pobřežními druhy. Dalším záhonům zase dominuje žlutá či fialová barva, nebo byly inspirovány americkými krajinářskými architekty Jamesem van Swedenem a Wolfgangem Oehmem.

V prérijních záhonech najdou své místo i tradiční trvalky jako plamenky (Phlox paniculata). Zde doplněné různými druhy okrasných trav a v tónu zbarvenými podzimními astrami.

Ačkoli je zahrada vytvořená na bývalém holém poli, staré duby kolem farmy vytváří krásné pozadí svými siluetami. Slunný záhon vyplňují zápleváky (Helenium), třapatka (Rudbeckia) a okrasné trávy.

Sdílet příspěvek