Včera jsem se procházela naší loukou a kopretiny už pokvetou, co nevidět. Miluji tu rozevlátost, neformálnost louky plné malých drobných kvítků… Vždycky si vzpomenu na legendu mezi anglickými zahradami, odvážnou experimentovat ve všech zahradnických směrech. A víte co? Tahle zahrada má louku ve své předzahrádce. Od branky, podél hlavního vstupu až ke dveřím historicky chráněné budovy lemuje cestu krásná, bohatě kvetoucí louka.
Při třídění fotek této zahrady mě napadlo, podle jakých kritérií se asi hodnotí nejkrásnější či nejoblíbenější zahrada? U mě je to rozhodně podle počtu nafocených snímků. Pro představu, zde se číslo blížilo tisícovce, což je rozhodně TOP 10. Pokud bychom chtěli být ještě sofistikovanější, byl by zajímavý poměr fotek vybraných pro publikování vs. celkový počet fotek. Zde je dost vysoký, nějakých 25%! A co víc, při procházení fotek jsem zjistila, že velká většina zachycuje široké pohledy na tuto jedinečnou zahradu.
V pozdním létě se slunce sklání níž a níž a jeho paprsky mají tu kouzelně teplou, oranžovo-zlatou barvu. Claude Monet objevil kraj, kde je toto magické světlo ještě krásnější, údolí řeky Seiny v Normandii. V přístavu města Le Havre, kde Seina ústí do moře, namaloval Monet obraz Imprese (1873), po kterém bylo následně pojmenováno celé hnutí malířů. Pěkných pár desítek kilometrů proti proudu řeky, ne úplně daleko od Paříže založil Monet ve městě Giverny zahradu, kde nejen zahradničil, ale také namaloval mnoho svých obrazů.
Konec léta utekl jako voda a s ranní jinovatkou zjišťuji, že už i podzim se přehoupává do zimy. Posledních pár měsíců se u mě neslo ve znamení nového začátku, stěhování zpět do Čech a vřelého vítání českých maličkostí jako je obyčejný chleba či sbírání hub v Křivoklátských lesích. Je prostě fajn být zase doma.
Před týdnem se v Čechách konal Víkend otevřených zahrad, akce po vzoru anglických „Open Gardens“ a jedinečná příležitost navštívit soukromé či veřejnosti jinak zavřené zahrady a parky. Doufám, že jste někam vyrazili a užili si víkend. Já jsem také nezahálela a navštívila jsem hned dvě zahrady v rámci National Garden Scheme (angl. Národní zahradnický program), což je nezisková organizace poskytující záštitu soukromníkům i organizacím, které chtějí své zahrady otevřít pro veřejnost jen jednou či dvakrát do roka.
Po náročném pracovním týdnu a mlhavém, ospalém sobotním dopoledni konečně sedám k fotkám z minulého víkendu. Památkově chráněné panství Great Chalfield Manor už dlouho leželo na mém seznamu zahrad k navštívení, ale znáte to, není čas nebo zas nemají otevřeno, počasí nepřeje… V neděli odpoledne počasí také nijak nezářilo, ale začaly mne svrbět mé zahradnické cestovatelské nohy, a tak jsem vyrazila.
Do Bury Court mě táhla především první realizace Pieta Oudolfa na Britských ostrovech, soukromá zahrada školkaře a zahradníka Johna Coka ležící v mírně zvlněné, zemědělské krajině anglického hrabství Surrey. V polích, asi 2 km od nejbližší civilizace tu tato malá farma existovala již od 17. století a až do 80. let úspěšně produkovala chmel. V roce 1993 sem John Coke a Marina Christopher přestěhovali svou trvalkovou školku a pěstovali různé rarity trvalkového sortimentu až do roku 2002.
Digitalis purpurea pochází z jihozápadní Evropy, zejména od Francie přes Německo a Británie. Areál výskytu okrajově zasahuje až k nám.…
Digitalis purpurea pochází z jihozápadní Evropy, zejména od Francie přes Německo a Británie. Areál výskytu okrajově zasahuje až k nám.…
Digitalis lutea se vyskytuje v západní Evropě - od Španělska, až po Německo a Rakousko. Na jihu Itálie a na…
Digitalis ferruginea je domácí v jižní Evropě, na Balkánu, na sever zasahuje pouze do Maďarska na jihu až po Libanon.…
